Mexiko 2011, cesta s jeptiškou


Hola,
cesta na uhlí uběhla příjemně. Žádné letiště nemělo free wifi, což shledávám barbarským.
Cestou do hostelu v Cancúnu jsme si užili první slejvák, ale dovezli nás až před dveře. Nejdřív jsme ale vyložili jeptišky na nádraží.
Večerku jsme vyhlásili něco po desáté, což mi teď (asi 4 ráno) odmítá moje senilní hlava odpustit. Ale utéct není kam. Venku ještě řádí noc a tak aklimatizovaná nejsem, abych se vydala na procházku.
Dneska se přesunujeme na Isla Mujeres, ale nejdřív operace snídaně, co si asi dám, mňam?:-)


Fotogalerie

Isla Mujeres vypadá velice civilizovaně a plážově. Dorazili jsme ráno před devátou, dali snídani v hospodě u pláže a vyrazili zkusit se probourat do hostelu. Místní mujera velice málo anglicky, ale pochopili jsme, že si můžeme uložit bágly za recepcí a vrátit se v jednu. Za zádama měla nástěnku s rozpisem pokojů a u jednoho stálo Lenka. V hranatých závorkách.
Tak jsme se vydali… To neuhodneš… Na pláž. Mají je tu pěkné. Moře má tu správnou karibskou barvu.
Ale abych tě netrápila, v jednu byl na recepci mladík, co anglicky uměl bez problémů a že prý má pro nás dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná byla, že pro nás nemají pokoj, co jsme objednali a ta dobrá, že místo dvoulůžáku dostaneme suitu, ho ho ho. Tak si tady ležím na posteli, Míra je v kuchyňce a užíváme si klimatizace a internetu za 42 dolarů za pokoj… Život vypadá docela dobře, olé;-)
Zítra to tady doprozkoumáme, rozuměj vymeteme další hospody a pak už autem do divočiny.

Z Isla Mujeres jsme odpluli plni karibské hudby z koncertu na náměstí z minulého večera (ironie, doma pustím video).
Přesun k vyzvednutí auta byl poněkud komplikovaný, ale povedlo se nám přilepit na celkem sličnou slečnu, co měla stejnou cestu.
Pak už to tak skvělý nebylo, místo objednaného Golfa na nas čekal prastarý nissan tsuru, což jsem ani netušila, ze existuje. O 3 hodiny dohadování později jsme sklapli uši, sedli do Šury a vyrazili.
Cesta byla hladká, dálnice ve výborném stavu, skoro prázdná a dost nudná.
Jeli jsme až do Campeche. Nocleh v hostelu u teplého Pirata celkem v pohodě. Žádný luxus, ale za ty prachy paráda.
Večer jsme si dali limetkovou polévku v restauraci na náměstí s výhledem na katedrálu. Pak začalo pršet, pohled na prchající davy z terasy měl neco do sebe:-)
Campeche v denním světle je jak z pohádky. Barevné domečky, dlážděné ulice, čisto a přitom je vidět, že tam bydlej lidi.
Dneska jsme ráno vyrazili z Campeche a teď jsme v Palenque. Přespíme a hned ráno vyrazíme na první vykopávky. Tak jsem celá zvědavá.
Fotky z mobilu prubezne pouštím na google+. Je to samý žrádlo:-) co taky v Mexiku.

Blíží se první neděle a s ní první mayské vykopávky. Sedíme v hospodě u hostelu v Palenque, právě jsme sežrali asi půl krávy a půl tuny guacamole a chystáme se zítra časně ráno na pyramidy. V mezičase tady využíváme místní bezdrátový internet a rozesíláme zprávy na všechny strany – cestování ve 21. století je prostě takové.
Venku buď někdo někoho střílí nebo slaví, doufám, ze správně je ta druhá možnost. Na silnicích je tu spousta policajtů, kontroly, ale vcelku mám dobrý pocit. Lidi jsou fajn, žádné přehnané pokusy na nás zbohatnout, prostě prázdniny:-)
Včera jsme se v Campeche připletli k večernímu koncertu na náměstí. Před nasvětlenou katedrálou hrál campechský symfonický orchestr a zpíval tenor a soprán, jejichž jména mám v programu někde v báglu. Přišli snad všichni domorodci a moc si to užívali. Paráda.
O dvě noci dřív jsme se octli na karibském festivalu na Isla Mujeres. Tak jsem zvědavá, co přinese neděle v San Cristobal de las Casas.

Nazdar, tak jsme včera projížděli krajem zapatistú. Nejdřív se nás pokoušely za pomoci provazu přes cestu oloupit školní děti, to jsme se nedali. Pak jsme přijeli do vesnice, kde vsichni seděli u silnice, přes cestu bylo hozený prkno s hřebíkama a vybíralo se na vážno. A taky na dobré účely. Takže jsme dobrovolně přispěli na nějaký národní hrdiny, jejichž svátek byl. Platit museli i všichni projíždějící domorodci, ale stejně to bylo divný. Chyběla jenom kapela a transparent:-)
Takže jsme se za odměnu ubytovali v nóbl hotelu a flákáme se po městě. Je to tu moc pěkné. Hodně turistů, ale hodně jich je z Mexika, takže spousta kaváren a tak.
Taky spousta indiánů. Na konec světa kašlou, chtějí, aby se urodila kukuřice.

Před chvíli jsme sešplhali z pyramidy v Ek Balamu. No, je to spíš hodina, protože jsme se už stihli vrátit do hotelu a teď provozujeme siestu. Takový civilizovaný zvyk by se měl ctít:-) Jsme ve Valladolidu, což je další z námi preferovaných malých městeček s roztomilým náměstím a nasvícenou katedrálou. Bohužel je to taky skoro poslední cíl. Zítra jedeme do Tulumu a odpoledne už zpátky do Cancúnu.
No, není to zas az tak tragické, protože vrátíme auto a pak máme ještě týden na pláži… spousta guacamole a krav se dá za tu dobu ještě stihnout:-)
Počasí je parádní. Posledni dva dny je po ranu podmračeno, ale do devíti už je jasno, jenom s občasným roztomilým mráčkem.

Naplánovali jsme to dokonale – z celé cesty jsme zklamaní jenom z Meridy a tam jsme přijeli večer a ráno hned vypadli.
Chichen Itza bylo taky trochu slabší, ale to především kvůli davům turistů a prodavačů suvenýrů, přes které pyramidu skoro nebylo vidět.

Včera jsme večeřeli na náměstí v podloubí. Byly tam vedle sebe asi 4 jídelničky a nás ulovil hluchoslepý děda z té první. Obsluhu neprovozoval a nešlo mu ani čtení, ani psaní, ani vysvětlováni, takže jsme nakonec píchli do jidelňáku a doufali. Výsledek byl paprika plněná sýrem a obalená a osmažená jako řízek, mňam, dietní chyba… a nějaké místní klobásky…. Dneska jdeme zase, jenom se posuneme o stánek, tam to vypadalo na pečená kuřata… A takhle my tady trpíme:-)

Nastěstí Chichen Itzá nebylo jediné pyramidiště, takže dojmy jsou vcelku pozitivní.
Palenque, Ek Balam a dokonce i Uxmal byly celkem prázdné, nejenom bez turistů, ale taky bez prodavačů všech těch úžasných originálních mayských… užasností, co v Chichen Itzá prodávali snad i vevnitřku pyramidy… a kdyby šlo vylézt nahoru, byly by stánky i tam.
No a Tulumu člověk dost odpustí kvůli tomu moři, i když tam to bylo fakt našlapaný… obzvlášť venku, kolem všech těch americkejch restaurací a bankomatů, co vydávají dolary.