Wojendži
Tento mýtus nigerijského kmene Ijawů byl zapsán cca r. 1700, ale pravděpodobně pochází z doby kolem r. 2700 př. n. l. …a mě se líbí:-)
V pusté věčnosti nicoty se jakýmsi způsobem zažehla jiskra a byl stvořen čas. Ve zlomku sekundy vznikla nebesa i Země a bouře seslala na Zemi ženu stvořitelku jménem Wojendži.
Na Zemi ale tehdy nic nebylo – žádný život, vítr ani pohyb. Vůbec nic až na jednu židli, obrovský stůl a plochý kámen, jenž nesl název Kámen stvoření.
Wojendži nabrala do dlaní bahno a posadila se na židli, neboť nevěděla, co jiného by mohla učinit. Poté položila hrst bahna na stůl a nohy si opřela o kámen. Z bahna pak vymodelovala mnoho figurek. Kdykoli nějakou dokončila, položila si ji na Kámen stvoření mezi nohy, foukla figurce do tváře a vzápětí se jí zeptala: „Chceš být mužem nebo ženou?“ Podle toho, co figurka odpověděla, jí Wojendži udělala mužské či ženské pohlavní orgány.
Hotové figurky skončily v řadách na stole, kde se jich Wojendži dále tázala, jakou práci by chtěly na světě dělat, a ony si jedna po druhé vybíraly své poslání.
Pak je Wojendži postavila na zem a ukázala na dva potůčky, které odtékaly od kamene. „Nyní musíte sledovat ten správný potok, který vás zavede tam, kde v tomto světě musíte být,“ přikázala. Ti, kdo si zvolili život významných či mocných lidí, museli plout potokem plným peřejí, útesů a anebezpečných proudů. Ti, kteří si zvolili snadný a pohodlný život, se museli dát druhým potokem: čistým a chladným. Na jeho mělčinách ale číhaly nebezpečné pohyblivé písky.
Zástupy figurek tak vstupovaly do jednoho či druhého potoka, proud je odnášel a svět se tak plnil prvními lidmi, kteří si sami zvolili, jaký život chtějí vést.