Jak se mi stává pravidelně v průběhu vánočních nákupů, našla jsem něco, co udělá největší radost mě. Letos to je MP3 přehrávač iAudio X5. Výběr byl dlouhý a namáhavý – jednoznačně jsem chtěla něco s dostatečnou kapacitou pro všechnu mojí muiziku, takže nějaký dvougigový drobeček vůbec nepřipadal v úvahu.
Bohužel v kategorii 30+ giga moc kandidátů není. iPod byl vyřazen z ideových důvodů, no a taky proto, že se mi nelíbí jeho přílišná závislost na SW od Apple. Jenže všechno ostatní bylo maximálně 20 giga – málo. Až X5ka s 60 GB. Na druhou stranu je to už přes rok starý model, což znamená, že nejpozději do měsíce pustí výrobce nový model, cena klesne na polovinu… prostě škoda mluvit, v tomhle mám velice spolehlivou smůlu.
Navíc utratit skoro 14000 těsně před koncem roku, kdy je účet vyždímán téměř na dno a vyhlídky na další platby se skrývají někde hluboko v lednu, a to ještě v tom lepším případě… Hm, na druhou strabu – kdy, když ne teď a kdo, když ne já:-)
Takže jsem nakonec podlehla a v půlce prosince odeslala objednávku, s tím, že si strojek vyzvednu v prodejně a zaplatím kartou. Logická úvaha – zaplatím kreditkou, takže se vyúčtování posune až na půlku ledna a do té doby se třeba účet trochu vzpamatuje.
To byl plán, realita, to je jako obvykle jiné kafe.
Po výbuchu první akce pečlivě naplánovaného dne, jsme se doklepala na Pavlák a na několikátý pokus našla správné dveře do správné prodejny. Překvapivě, zboží bylo připraveno k odebrání v onjednaném možství i kvalitě, došlo tedy na placení. Hrdě vytasená kreditka s dostatečným limitem ovšem zklamala.
Na první pokus – platba nepřijata, volejte banku. Ještě plná optimismu a mírně uražené sebedůvěry jsem se zahleděla prodávajícímu sotva zletilci do očí a prohlásila, že chyba je na jeho přijímači, protože moje karta je zcela jistě v pořadku. Takže jsme se přestěhovali k jiné pokladně a jinému chlapíčkovi.
Další pokus přinesl stejný výsledek – 13800 kč prostě bylo na mojí úžasnou kreditní Visu příliš. Další kolo už jsem tak sebevědomá nebyla a narhla zkusit požadovat pouze 10k… chvilka napětí a zase nic, po několika marných pokusech jsme se nakonec zastavili na 5000. Sláva, šance, že mě s ostudou vyvedou se začínala zmenšovat. Zato se zvětšovala fronta zoufalých zákazníků čekající na svoje vánoční dárečky za mými zády.
5 z krku, dalších skoro 9 to go. Naštěstí zbytek šel na první pokus z druhé karty – bohužel nikoli kreditní, takže rovnou ze živého. Tudíž tady sedím, na uších draze získaná sluchátka a na účtu o 8800 míň než plánováno.