Na neděli jsem naplánovala první přespolní výpravu za kešemi. Startovací bod byla chalupa, cíle Džbán a dodatečně Kounovské řady. Do skupiny se přihlásili i rodiče. Původně jsem myslela, že půjdeme jenom na Džbán, což by vyšlo na nějakých 7 kilometrů. Tam by se naši otočili a vyrazili po stejné trase zpátky.
Pro netrénované organismy a nevhodnou obuv se mi to zdálo tak akorát. Já chtěla pokračovat na Kounov a najít druhou kešku. Tatínek ovšem hrdinně trval na tom, že stejnou cestou se nevrací a že se tedy pokračuje na Kounovské řady. Maminka mlčela – později se ukázalo, že asi ze zoufalství.
Trasu jsme zvládli v pohodě. První keš jsem vystopovala na Džbánu, ovšem než jsem podle nápovědy doklopýtala ke správnému místu, hodil tatínek svoje neGPS oko a našel ji. Fotka z kešky skončila v památníčku, díky.
Kombinace GPS mapy a poctivého papíru se osvědčila. Jediné slabé místo bylo propojení zelené a žluté pod Džbánem. Naštěstí jsem tam před pár týdny už byla, takže jsme prostě slezli z kopce na silnici a pak ten neznačený kousek prošli po silnici. Za zákrutou už se ukázaly koleje a za chvíli i nádraží Mutějovice, kde začíná naučná stezka vedoucí ke Kounovským řadám.
Tuhle kešku jsme našli celkem snadno – byla opravdu tam, kde při minulém výletu seděl ten divnej pán:-)
Dál jsme se vydali příjemnou procházkou do Kounova a pak už přes pole domů. Trochu mě pokoušela asi 1,5 km dlouhá/krátká odbočka na Pravdu, ale to by ze mě udělalo spolehlivě sirotka.
Doma jsem si stáhla trasu a s hrůzou zjistila, že Garmin napočítal přes 16 kilometrů. Nevím, jak moc to odpovídá, ale i když odečtu bloudění a kolování při určování polohy keší, pořád zbývá pěkná kláda. Rozhodně víc, než je zdrávo ušlápnout za jedno odpoledne v teniskách od Vietnamců, jaké měla maminka. (Tímto chci poděkovat firmě Reebok za kvalitní obuv a již zapomenutému prodejci za zajímavé slevy. Díky. Nohy jako v pokojíčku.)
Statistiky:
- Vzdálenost: 16,6 km
- Keše: 2
- Průměrná rychlost: 3 km
- Čas: 6 hodin 23 minut
